Historie piva

Home

HOME HISTORIE VÝROBA PIVA GALERIE

Vynález piva je připisován egyptskému bohu slunce a vegetace Osidirovi, pozdějšímu vládci podsvětí a věčnosti. Je-li tomu skutečně tak, nikdo neví. Nicméně faktem je, že staří egypťané vařili různé druhy piv, například z chleba s příchutí šafránu, jalovce nebo zázvoru, oblíbené bylo i z chleba ječného zalitého datlovou šťávou..
Pivo stejně jako slad a chmel, je více než oprávněně považováno za typický výrobek České republiky. Česká země má dlouholetou tradici ve vaření piva, jehož kvalita se stala světoznámou. Původ piva je však orientován do jiných oblastí a do mnohem starších období. Je málo věcí, které jsou výsledkem lidské činnosti, které se mohou honosit tak dlouhou tradicí. Dnes již víme poměrně přesně, že již v dobách ranné sumérské dynastie, asi 3000 let pře Kristem, mělo pivo v životě tehdejších lidí význačné místo. Naši dávní předkové označovali pivo za dárce výživných hodnot, podle pověstí bylo především nápojem bohů a králů a nechybělo ani při obětních rituálech. Význam piva v tehdejších dobách dokládá i skutečnost, že po rozpadu říše sumérské , král říše Starobabylonské Chammurabi, žijící v 18. století před Kristem, pojal vedle jiných věcí i pravidla vaření piva do svých zákonných opatření a nechal je vytesat do dvoumetrových čedičových sloupů, tzv. známých jako „Chammurabiho kodex“. Od Babyloňanů převzali umění vaření piva Egypťané, kterým vděčíme za to, že jeho výrobu vylepšili přidáváním různých hořkých bilynných látek např. šafránu, anýzu, zázvoru, puškvorce, jalovce a pod., což je možno považovat za předetapu chmelaření. Vaření piva postupně poznali i Řekové a Římané, kteří však dávali přednost vínu, dále pak Keltové, Germáni a v neposlední řadě i Slované. Používání chmele při výrobě piva se do střední Evropy rozšířilo pravděpodobně z oblasti mezi Uralem a Kavkazem. A právě středoevropská oblast, obývaná dnes česky a německy mluvícím obyvatelstvem, je klimaticky velice výhodná pro pěstování jarního ječmene a chmele, surovin, které v moderní době výrobu kvalitního piva zcela ovládly a které se rozhodujícím způsobem podílí na kvalitě a charakteru piva. Nejstarší důkaz o výrobě piva ve středoevropské oblasti je z období asi 800 let před Kristem, z ranné doby Hallstattské, ze které pochází nález „pivní amfory“ uskutečněný v blízkosti města Kulmbach, ne mnoho vzdáleného od česko-německých hranic. První písemně doložená zpráva o vaření piva v Čechách je „Nadační listina pražského kolegiátního kostela na Vyšehradě“ z roku 1088, která kromě jiného určuje kanovníkům vyšehradské kapituly také „desátek chmele“ na vaření piva. První pivovárky vznikaly v různých klášterech a podle jejich vzoru se vaření piva ujímala i šlechta. Čeští králové pak s cílem zachovat si nejen politickou, ale i ekonomickou moc, zakládají nová královská města. Zejména ve 13. s 14. století jsou pak tato nová královská města při založení, nebo i později, králem nadána právem vaření piva. Tak získávala města, vzdor šlechtě a klášterům, právovárečná práva, vázaná zpravidla na první domy zakládaných měst. Měšťané, kteří byli držiteli těchto práv, právovárečníci, vařili nejprve pivo sami ve svých domech. Později se právovárečníci spojovali, společně si zřizovali pivovárek, ve kterém se pak ve vaření piva, každý pro sebe, střídali. V dalším vývoji již právovárečníci sami pivo nevařili a pro vaření piva si najímali řemeslníky - sladovníky na výrobu sladu a pivovarníky na výrobu piva. Tak vznikaly první právovárečné pivovary. Je možno konstatovat, že od 14. století byla v českých zemích vyráběna dobrá, široko daleko známá piva. Dobrou pověst v té době mělo například pivo staropražské, olomoucké, rakovnické, žitavské, jihlavské, turnovské a domažlické. Domažlické pivo si pro jeho kvalitu nechává dodávat na svůj dvůr v roce 1550 a dalších letech král římský, uherský a český Ferdinand I. Dvorním dodavatelem krále Württemberského byl v 19.století také budějovický právovárečný pivovar, dnešní pivovar Samson. V průběhu 19.století jsou důsledky vynikajících vynálezů J. Watta a Carl von Linde, parního stroje, umělého chlazení a objevné práce Louis Pastera v oblasti mikrobiologie základem pro rozvoj pivovarství na nové úrovni: pivovarství se stává průmyslovým podnikáním. V té době také vzniká řada nových pivovarů, z nichž je možno jmenovat alespoň pětici nejznámějších: Plzeňský Prazdroj, Smíchovský Staropramen, pivovar Gambrinus v Plzni, pivovar ve Velkých Popovicích a Budějovický Budvar. Zde je možno připomenout skutečnost, že výtečná jakost světlého, silně chmeleného Plzeňského Prazdroje, brzy daleko přesáhla hranice České republiky a kromě rozsáhlého exportu se v mnoha zemích světa vaří piva plzeňského typu, označována jako pilsener a podobně, stejně tak jako druhé české pivovarsky významné město České Budějovice připomíná i ochranná známka největšího amerického pivovarského koncernu. Výstavba mnohých pivovarů v druhé polovině 19.století představovala na dlouhou dobu dostatečnou výrobní kapacitu. Proto až v sedmdesátých letech byly po dlouhé době dva nové pivovary, jednak na severní Moravě v Nošovicích pivovar Radegast a v severních Čechách pak pivovar Most, náhradou za starý mostecký pivovar, který musel ustoupit těžbě uhlí. Nový pivovar Radegast se velice dynamicky rozvíjí a svým výstavem se zařadil mezi největší pivovary v ČR. Po komunistickém puči v roce 1948 byl celý pivovarský průmysl znárodněn a v podmínkách plánovitého a socialistického řízení se dostal na okraj zájmu vládnoucí moci. Tradice byla spíš na obtíž než přednost. Některé pivovary však měly z minulých let jisté kapacitní rezervy a z hlediska stavební dispozice možnost pro nenákladné rozšíření a tak postupně dochází k násilné koncentraci pivovarského průmyslu. V důsledku válečných událostí, klesl počet pivovarů v českých zemích v roce 1946 na 280, ze kterých v roce 1989 bylo v provozu již jen pouze 71 pivovarů, ve kterých bylo vyrobeno 18,2 milionu hektolitrů piva. Zásadní zlom v dalším vývoji pivovarského průmyslu v České republice nastává po roce 1989. Principielní politické a ekonomické změny ve státě mění i podmínky pro výrobu piva. Postupně dochází k odstátnění a privatizaci pivovarů. Z osmi bývalých státních podniků, ve kterých byly sdruženy všechny pivovary, vzniká řada nových samostatných firem, malých i velkých. Místo plošného direktivního řízení se rozvíjí zdravé konkurenční prostředí. Vedle stávajících pivovarů vzniká i několik nových malých hostinských pivovarů. Tak k 71 pivovarům, které byly v provozu v roce 1989 přibylo 10 nových hostinských pivovarů a ve třech nedávno zavřených pivovarech byla výroba piva obnovena. V polovině roku 1994 je v ČR registrováno 84 pivovarů. A budoucnost ta bude patřit těm dobrým, bez ohledu jsou-li malí nebo velcí.
Ing. A. Kratochvíle
Milan.Starec@vscht.cz
© Milan STAREC

HOME HISTORIE VÝROBA PIVA GALERIE

Strany spravuje prochy@web.de